Krušnohorský půlmaraton

• Krušnohorský půlmaraton 2014

12.4. 2014 - Dubí u Teplic, 19,5 km

Dlouho jsem pátral po nějakém závodu kde bychom si mohli zase společně s Cyrilkem  zaběhnout. Trefou do černého se zdál být Běh Krušnohořím v Meziboří u Litvínova. Já bych si zaběhl 6 kilometrů a Cyrilek trať 200 metrů. To by mi ale nesměl Standa Zelenka z Dobrovolného běžeckého kroužku Kadaň, můj častý tréninkový parťák, poslat email s propozicema na Krušnohorský půlmaraton. Slovo dalo slovo, startovné s přihláškou odesláno a v sobotu ráno vyjíždíme z Kadaně se Standou a Čendou Filingrem společně směrem na Teplice. O hodinu a něco přijíždímě do areálu Domova důchodců v Dubí. Prostředí nás nadchlo. Všude kolem jenom lesy. Převlékám se, pomalu se protahuju a jdu si vyzvednout číslo. Pro dnešek 35. Lehce se rozklusávám a probíhám si první kilometr trati. Mírné stoupání lesní cestou. Tak opatrně, hlavně to nepřepálit. Kolem mě se probíhá asi stovka běžců sem a tam. Jdeme si vyslechnout připomínky k trati a pomalu se stavíme na startovní čáru. Rozhlížím se po ostatních závodnících a s klukama si přejeme hodně štěstí. Organizátoři nás nenechávají lelkovat a ihned po nastoupení ke startovní čáře odpočítávají poslední vteřiny a chumel závodníků vybíhá kupředu.

S klukama se držíme u sebe a pomalu si vybíháme přední pozice. Se skupinkou několika běžců táhneme v čele a mě se zdá, že je tempo přeci jen ještě pomalé a dostávám se do čela závodu. Chvíli to táhnu, tempo je rychlé. Předbíhá mě Čenda, jeden závodník v černém a Péťa Šmíd. Dlouho běžíme všichni společně jeden za druhým, ale Čenda začíná mít přeci jen navrch. Pomalu, ale jistě se stále trhá od naší skupinky. Vzadu za mnou vidím Standu, který se mi pořád pomaličku vzdaluje, ale Standa je srdcař a vím, že to nebude dlouho trvat a bude zpátky u mě. Cesta je pořád v lese. Stromy voní. Sem tam nám trať zpestří louže nebo bláto, ale jinak je terén měkký a příjemný. Pořád mírně stoupáme. Míjíme fanoušky závodu a první pomocníky na trati v reflexních vestách, kteří nám ukazují cestu a hlasitě nás podporují v běhu. Sebíháme dlouhý táhlý kopec a Standa mi začíná šlapat na paty. Kluci se mi pomalu vzdalují, přestože mám pocit, že je tempo hrozně rychlé. Krok za krokem ukusuji další a další metry. První občerstvovačku probíhám bez povšimnutí, ale na druhé, v půlce trati si dávám kelímek s kolou. Standa už je skoro u mě, ale nikde za náma není vidět ani živáčka. Péťa je ještě před náma, ale první dva běžci s Čendou v čele už se nám ztratili z dohledu. Běžíme se Standou spolu. Podporujeme se, chvíli jsem vepředu já a chvíli zase Standa. Přebíháme koleje a terén neustále mění profil. Buď se dlouhý kilometr táhne nahoru nebo zase dlouhé kilometry dolů. To mi moc nejde. Standa na to šlape a tempo, kterým běžíme mě fascinuje. Ještě, že ho tady mám. Nevím, jestli bych se donutil valit to v takovém tempu. A už se zase obracíme a začíná stoupání. Máme na sobě čárky od organizátorů a na další odbočce nás ženou zase na jinou stranu. Proplést trasu lesem, dalo asi pěknou fušku. Podél trati nás kilometrovníky upozorňují na uběhnuté kilometry a už se blížíme k cíli. Posledních pár kilometrů je po výběhu nahoru zase dolů. Nohy bolí, ale běží. Soustředim se na dýchání. Standa je pořád lehce přede mnou a snaží se mě vyhecovat, ať zkusím dotáhnout běžce přede mnou. Možná, kdyby trať mírně stoupala, ale dolů? Přeci jen ty nohy trochu šetřim. Půlkilometr před cílem dobíhám Standu a snažim se ho popohnat kupředu. Kdepak. Už běžíme spolu. Možná, kdyby jsme nebyli kamarádi, vyhecovali bychom se v cíli závodu k nějaké zajímavé akci a dramatu na závěr. Jenže my kamarádi jsme. Probíháme cílem na vteřinu přesně stejně, se smíchem a radostí. Dělíme se o čtvrté a páté místo. Říkám ať Standu napíší na čtvrté, ale to samé říká Standa o mě. Gratulujeme si s klukama. Čenda s přehledem absolutní vítěz! Musím ještě napsat, že trať neměla úplně celou délku půlmaratonu a byla o kilometr a půl kratší. I tak doběhl Čenda v čase 1:20:44! Standa vyhrál v kategorii muži B - 3. místo a já v kategorii muži A - 1. místo, a to s časem 1:23:40. 

Když jsme z Kadaně vyjížděli, něco podobného nás ve snu nenapadlo. Čenda sice vtipkoval, že dnes bereme první místa v přidělených kategoriích, ale že budeme všichni opravdu tak úspěšný, jsem určitě nečekal. V cíli závodu na nás čekali účastnické diplomy, čehož si moc vážím. Tím si každý kdo vyběhne odveze památku na závod, aniž by musel vyhrát. Polévka, guláš a vynikající buchty nebo " míša " řezy. To už byla jen třešnička na dortu. Podotýkám, že startovné bylo 50,- ?!! Úžasný!!! Organizátorům závodu patří velký díky za super závod. Trať byla vedena úžasným místem, výborně značena, občerstvovací stanice vybavené a lidé na trati, kteří nám ukazovali cesty a směr, usměvaví! Stejně tak všichni v cíli, včetně ostatních závodníků. Hodně tváří mi bylo povědomých z Krušnohorského Everestu. Blázni se prostě přitahují. Klukům gratuluju k pěkným výkonům a těším se zase na další závod!