21. ročník triatlonu O železného psa
- 21.ročník triatlonu O železého psa
17.8.2013 - areál jezera Sadská - malý okruh, muži
Když mě manželka jednoho dne zavolala k pc, aby mi ukázala závod ve triatlonu se psy, říkal jsem si, že se asi zbláznila. Poslala mi odkaz, já si prostudoval propozice závodu a ještě večer jsem odeslal přihlášku. Jsem pro každou " špatnost " , tak proč ne? Naše fenka stafordšírského bullteriéra se jmenuje Heidy Olstaff, ale nikdo jí neřekneme jinak než Boula. Mimochodem to jméno vymyslely děti. Je to sporťanda, závodí v silových sportech pro plemena typu bull a krom toho, že je držitelkou několika rekordů v ČR, je i ve sponzorovaném elitním týme Stout Dog. Triatlon, je ale úplně něco jiného. Byl jsem zvědavý. Zkusili jsme se projet v parku a sladit se s vodítkem. Pes totiž musí být během závodu neustále připojen se závodníkem. Na běhání si ji beru často, s tím jsme problém neměli. Při příležitosti tropických veder nad naší zemí, jsem využil koupání s dětma k plavání s Boulou. Převálcovala mě jako nudli. Bylo mi jasný, že závod bude o mé fyzické přípravě. O ní jsem se nebál, ta má fyzičku minimálně na tři triatlony za sebou. Než přišel den " D ", stihli jsme ještě lehce potrénovat. Do Sadské jsme přijeli v pátek vpodvečer, přeci jenom jsme se chtěli seznámit s terénem a nehnat se v brzkých ranních hodinách 180 kilometrů. Auto jsme měli narvaný věcma a dětma. Cyrilek s Laurinkou, kennel s oběma psy, stan, lůžkoviny, mraky hadrů, stolek, křesílka a na tažném zařízení nosič s kolem. Díky Mírovi za půjčení auta a Lukášovi od Hnízdil teamu za půjčení nosiče kol. Po postavení stanu a uložení věcí jsme se vydali omrknout místo startu a já jsem si lehkým výklusem proběhl trať. Pěkná cesta, především lesním terénem, trocha asfaltu, mírné stoupání, strmé klesání a pískové podloží na několika místech. Dobře, že jsem si to sčíhnul. Ráno se probouzím a manželka už mi vyběhala všechny startovní formality, vyzvedla triko a koláč, který mi mimochodem snědla. Jdu si jen nechat napsat startovní číslo. Máme 11. Ááááá, to jste vy, co ještě spí...slyším z úst organizátorů. Usmívám se. Jdu se převléknout a pomalu se chystám na odchod ke startovnímu poli. Startujeme jako třetí. Malý okruh jde jako první, protože naše Boula má do 40 cm kohoutkové výšky, vešli jsme se tam. Čeká nás 75 metrů plavání, 2.6 kilometru na kole a 2.3 kilometru běhu. Velký okruh je samozřejmě nad 40 cm kohoutkové výšky psa a běží dvojnásobnou vzdálenost. Třetí kategorií je Golden Race, kde startují profesionálové. Připravuji si kolo u výlezu z vody, manželce dávám přilbu, na zem pokládám boty s ponožkami a nátělníkem. Jdeme se připravit k vodě. Je odstartováno a první závodník se svým pejskem je ve vodě. Boulinka tuší co jí čeká a tahá, kňučí. Druhý závodník už plave a my čekáme u břehu. Dvacet vteřin, deset vteřin, pět, čtyři, tři, dva, jedna...a rozebíháme se do vody. Boulinka skáče a už plaveme. Kupodivu je voda navzdory časným ranním hodinám teplá. Plavu kraulem, sleduji Boulu, ale té se nějak moc nechce. Asi přesně nepochopila, že už závodíme, tak jí pobízím. Měním plavecký styl na svižnější prsa a už se blížíme ke břehu. Vybíháme z vody, sbírám nátělník a oblékám se. Jak jsem mokrý, nátělník se táhne, kroutí...sakra, beru ponožky a neriskuju trable a zahazuju je. Tenhle závod dám naboso. Přesouvám se ke kolu, Vendy ho přidržuje, nasazuji přilbu a vyjíždíme.
První zatáčka na kole a Boulinka peláší rovně. Ne kdepak, urovnávám si ji a jedeme po zatravněné cestě mezi provizorním kempem, který zde po dobu závodu vznikl. Přijíždíme k asfaltové cestě a přidávám na tempu. Boulinka se nějak ne a ne dostat do tempa, tak lehce zpomaluji a hlasitě ji podporuji. Všechno se změní při sjezdu z asfaltu na lesní stezku. Vlévá se jí do žil krev a začíná táhnout. Super. Chválim ji a další části trasy projíždíme bez problémů. Ohlídáme si písky, sjezd přes kořeny a už se po asfaltové silnici blížíme k depu.Těsně před depem dojíždím prvního startujícího. Slézám z kola, předávám ho i s přilbou manželce a vybíhám. Ani nevim jak to proběhlo, byl to hroznej fofr. Hlavou mi proběhlo kde je kluk co startoval přede mnou? Později jsem se ho ptal, jestli nezabloudil a bohužel jo. Přesto mu jako nejmladšímu účastníkovi patří velký obdiv. Ale zpět k závodu. Počáteční část běžecké trasy vede jinudy než cyklotrasa, běžíme spíše lesní pěšinou, ale po chvíli se napojujeme na cyklotrasu. Dobíhám závodníky na kolech, kteří startovali po mě a jednoho dokonce předbíhám. Má ale hooodně malého pejska. Při našem tempu by za mnou vlál jako papírový drak. Mírné stoupání mi vrací Boula. Chválim jí a zabírá. Kupodivu mě nebolí ani koleno a ani kyčel. Nebo si bolest neuvědomuju. A už je tu seběh přes kořeny, doběh k asfaltce a konečně míříme k cíli. Děti na mě pokřikují, fandí a já už očima sleduji místo cíle. Probíháme. Super. Chválim Boulu, poplácávám ji a ona mě zase radostně oblizuje. Doběhli jsme v pořádku a ve zdraví. Čas odhaduji kolem 22 minut. Moc pěkný závod. Nadcházející čas věnujeme odpočinku a sledováním probíhajících závodníků. Po odběhnutí všech zúčastněných čekáme na vyhlášení. Bylo vyhlášeno třetí místo. Na druhém místě se umístil Daniel Žďárský, taky se stafíkem. Paraáda. Přichází vyhlášení prvního místa, a když zazní naše jména, nevěřím svým uším. První místo s časem 0:20:25. Super. Jdeme si s Boulinkou pro gratulaci a krásné věcné ceny. Potřásáme si pravicí s ostatními závodníky a vzájemně si blahopřejeme. Krásný pocit. Jeli jsme si to zkusit a vyhráli jsme.Organizátorům patří velký dík za úžasný závod, s pěkným prostředím, krásnou tratí a hlavně za ochotu vyjít nám se vším vstříc. Poklonu skládám všem zúčastněným. Jste borci. Držíme palce při další práci s pejsky...
